Dobrmanka Kira

Velice rád bych se s Vámi podělil o svoji zkušenost s panem Chlupem. Mám takový neobvyklý příběh, díky kterému jsem získal důležitou zkušenost, která pro Vás může být rozhodující, pokud váháte pana Chlupa oslovit, či požádat o pomoc.

Abych byl konktrétní, mám 6 let starého psa, dobrmana, který vyrůstal v chaotických podmínkách. Vzhledem k tomu, že situace byla u nás složitá, podařilo se nám s přítelkyní a našim dobrmanem dosáhnout toho, že z něj vyrostl v našich očích dokonalý a zlatý pes. Jako amatérští chovatelé, s minimem zkušeností jsme toho však docílili metodou „pokus/omyl“ a ne všechny fáze jeho života by se dalo říci, že byly zrovna jednoduché. Můj dobrman si zvykl žít ve smečce nevychovávaných samorostů mých rodičů, dvouch foxterierů a křížence retrívra s ovčákem. Tito psi neměli nikdy žádný režim, požadavky, neumí žádný povel, nikoho nerespektují, jsou benevolentně rozmazlováni a přehnaně hýčkáni. Můj pes celý život težko chápal, že oni vše mohou a on nic nesmí. Že on si všemusí zasloužit, ale ostatní mají vše zadarmo. V takových pomínkách bylo těžké ho naučit chápat, že má fungovat jinak. Všechno to jsou feny, takže si zde začal kralovat a svoje postavení vyloženě užívat. Měl k dispozici obrovskou zahradu, spoustu radostí a okolních vlivů.. jenže každá idylka dost často jednou skončí. Tento zlomový bod v našich životech způsobil chaoz.
Dostal jsem se v rodině do nevýhodné situace, kdy jsem z důvodu špatných vztahů s rodiči musel aktuální domov opustit. Díky tomuto jsme byli nuceni roztrhnout tuhle funkční smečku a odvézt si jen našeho dobrmana. Vzhledem k tomu, že nikdy v životě nebyl nikde sám, nemohli jsme mu způsobit takovou ránu, že zůstane v našem novém domově sám, jen se svými pány. Přecejen, nahradit jeho psí kamarády nemáme jako lidé nejmenší šanci. Byli jsme rozhodnuti pomoci jinému pejskovi, který by byl buď z útulku, nebo od majitele, který už o něj nadále nemá zájem. Štěně si totiž umí koupit každý, ale spousta nezvládnutých psů zpravidla chybou jejich majitelů skončí bohužel špatně, a tak jsme byli připraveni alepoň jednomu pomoci.
Měli jsme rozjednaný dům, který jak už je v našem státě zvykem, bylo problematické převzít v dohodnutých termínech. Z důvodu postupů úřadů, dob letních dovolených, odhadů a podobně se celé stěhování posunulo o 2 měsíce. To by nebyl až takový problém, ale mezitím jsme narazili na inzerát, že pán prodá fenku, dobmanku, 1,3 roku stáří. Inzerát nás okamžitě zaujal a začali jsme snít, jaké by to pro něj bylo dokonalé, kdyby jeho nový psí kamarád byl stejné rasy a mohl si s ní užít zbytek svého života. Na inzerát jsme tedy zareagovali s tím, že si fenku nemůžeme okamžitě převžít, ale že bychom ji rádi viděli. Fenka byla dokonalá, reagovala na nás, jako by nás znala, hrála si s námi, nechala se mazlit ačkoliv nás ninky předtím neviděla. Sedli jsme si na první pohled a měli jsme jistotu, že ji musíme mít. Na majitele jsme my a naše představa udělali velký dojem a bylo nám slíbeno, že počká, jakmile koupíme nový dům. Před námi tam volali jen lidé, které zajímalo pouze, zda se pes nebojí, nebo na hlídání objektů. Nechtěli jsme dopustit, aby se dostala do špatných rukou, nebo do nesnesitelných podmínek. Brali jsme to tedy za dohodnuté, s tím že počkáme na předání domu a následně ji seznámíme s jejím, do budoucna novým, kamáradem.
Uplynul měsíc a majitel dobrmanky na naši komunikaci začal odpovídat tím, že už to trvá a že nám déle čekat nemůže. Byl ochoten ustoupit ještě o pár týdnů, ale bylo zdůrazněno, že pokud si ji neodvezeme, bude nezbytné znovu podat inzerát a fenku prodat někomu, kdo ji vezme ihned. Vnímal celé to čekání jako zbytečné, nemusel to dělat a proto jsem byl vděčný i za takový ústupek.
V ten moment nám však nastaly krušné chvíle. Jak už jsem psal výše, vzdát jsme se ji nechtěli, protože jsme se až příliš upjali na představu, která byla dokonalá, jenomže jsme ji neměli přechodně kam ubytovat. Vzhledem ke špatným vztahům v rodině bych si nemohl prosadit dalšího psa v již funkční smečce, navíc mohlo být riskantí přivést fenku, která je zvyklá být sama mezi další čtyři psy. Předání nového domu se předpokládálo, že ještě měsíc potrvá. Začal jsem tedy vymýšlet možnosti, kde fenku na měsíc ubytovat tak, aby netrpěla, aby se necítila odstrčená a hlavně někde, kde z toho nevzniknou nějaké problémy. Obvolal jsem všechny psí hotely, spoustu lidí, kteří se zabývají výcviky, psích cvičáků, dotazoval se známých, ale nikde jsem nepochodil. Ve psích hotelech se mi vysmáli a bez váhání okamžitě odmítli. Výmluvy měli všichni stejného typu. Berou jen malé psy, stálé klientely, pouze na omezenou dobu a jen psy, kteří jsou u nich zvyklí. I když měli pár kotců, tak mě upozornili na to, že mi s velkou pravděpodobností psa druhý den vrátí, protože tam pravděpodobně proštěká celou noc a nezvladatelné psy neubytovávají. Obzvlášť, když ještě ani nejsem majetelem a fenka mě vlasntě ani nezná. Mimo to, že vysvětlit jim moji situaci, abych nevypadal jako naprostý pitomec bylo zdlouhavé a obtížné, tak se ještě na mě vesměs dívali, jako na nezodpovědného blázna, který si to maluje, jako Hurvínek válku.
Do termínu, kdy nám majitel dobrmanky byl ochoten počkat už zbývalo jen 6 dnů včetně víkendu. S lítostí už jsem byl přesvědčený, že jsem vystřílel všechny náboje ze svého zásobníku a že budeme nuceni boj o tuhle fenku vzdát. Nemohl jsem se nechat někým tlačit do bezvýchodné situace, u které jsem si byl jistý, že bez něčí pomoci nemám šanci zvládnout a místo pomoci bych taky mohl té fence způsobit jen utrpení.
V ten moment jsme našli internetové stránky pana Chlupa. Důkladně jsme si je pročetli a řekl jsem si, že tento člověk je naše poslední naděje. Místo složitého telefonátu, kterým jsem ho nechtěl rušit při jeho práci a navíc v neděli, tak jsem se rozhodl mu napsat email, kde jsem svoji situaci popsal a doufal, že vůbec bude mít zájem můj sáhodlouhý text číst.
Netrvalo to snad ani 5minut a zazvonil telefon, cizí číslo. Volal pan Chlup a řekl: „Pojďme si to celé projít a uvidíme, co se dá ve Vaši situaci dělat.“ Ochotně mi naslouchal, nechal jsem ho vést rozhovor, abych jej nezatěžoval zbytečnostma, cíleně se ptal na otázky pro něj podstatné a já mu upřímně na vše odpovídal. Z jeho rozhovoru poprve ze všech lidí, kterým jsem to popisoval zněl zájem a ne lhostejnost. Mluvili jsme spolu snad 2 hodiny v kuse, kde celou dobu nebylo jasné, zda mě jen psychycky podpoří, nebo zda mi dokáže nějak pomoci. Jak však zjistil všechny potřebné informace, pochopil moji situaci, zjistil o jakého psa jde a v jakém je zhruba stavu, zda má všechny potřebné náležitosti a podobně, tak z toho udělal překvapivý závěr. Nabídnul mi, že se mi o fenku rád postará a že do pátku by měl mít zrovna dokonce i volný jeden kotec. Vycházelo to přesně na den, tak tak. Rozhodně mě upozornil, že není psí hotel a že pes u něj nebude jen spát, jíst a chodit se vyvenčit, ale že se všemi psy pracuje, takže i s tímto to tak bude. Mimo to, že byl jediný člověk, který mi naslouchal a nabídl pomoc, zněl zárověň rozumně, sebejistě a zjevně byl i plný zkušeností, tak si už po telefonu dokázal získat moji důvěru a po dlouhé době jsem měl velmi dobrý pocit.
Majiteli dobrmanky jsme tedy potvrdili, že platí termín vyzvednutí a fenku vyzvedli. Zde však nastal další zjevný problém. Dobrmanka výrazně ztratila na váze. Celý měsíc ji neměl u sebe, ale nechal ji na malém dvorku u svých rodičů, aby se zbavil odpovědnosti, kde celé hodiny truchlením proštěkala, odmítala potravu laciných granulí, spala v kůlně na nepořádek a ještě máme nepotvrzené podezření, že za její hlučnost si mohla po dobu měsíce od rodičů majitele vytrpět fyzické tresty.
Stále setrvávalo to, že nás ráda viděla, neměla problém s námi jít na procházku, opustit bývalé majitele beze strachu a zásadního strádání, či smutku a ochotně nastoupila s námi, pro ni cizími lidmi, do našeho auta a společně jsme vyrazili k panu Chlupovi.
Pan Chlup nás očekával, přivítal nás, ukázal nám prostory, kde se svými a svěřenými psy pracuje. Naši fence ukázal její prozatímní domov, kde ji nechal si místo obhlédnout a nás si vzal ještě stranou na konzultaci. Opět jsme věcně probrali vše potřebné, podotkl nám pravidla jeho hry, upozornil na možná úskalí, nechal si schválit určité možné postupy a zeptal se, zda k tomu my máme nějaké další přání. Vše jsme během další hodiny osobního kontaktu dohodli a ačkoliv se nám tam naši fenku, která rozhodně nepotřebovala žádnou převýchovu nechtělo nechávat, tak přesto jsme odcházeli spocitem, že je v těch nejlepších rukou.
Do měsíce se nám finálně podařilo vyřešit bydlení. Vše jsme připravili pro seznámení našich pejsků, kdy ještě ani jeden z nich nový dům doposud neviděli. Pan chlup nám byl ochoten dobrmanku přivézt až domů a byl ochoten a připraven nám pomoci i se seznámením o které jsem ho požádal, abychom neprovedli nějaké špatné kroky. Do posledního slova dodržel to, co slíbil. Jeho práce na fence byla zjevná nejen psychycky, ale i fyzicky, kdy se mu ji za ten měsíc podařilo dostat zpět na optimální váhu a fyzickou kondici. Získal ji zpět její sebědomí a eliminoval strachy z rychlých pohybů rukou, které mohla mít spojená s fyzickými tresty. Podpořil ji ve hře a ukázal ji, jak si má vážit nejen času svého pána, ale i ostatních odměn jako je výběh zahrady, mazlení, procházky, pamlsky a podobně.
Ze své zkušenosti vím, že lidé rádi věci zveličují, přifukují a přehánějí. Já nepatřím k lidem, kteří by měli čas se rozepisovat v nějakých diskuzích a rozhodně nepatřím k lidem, kteří by doporučovali něco, co nefunguje. Moje okolí respektuje moje názory a hodně dá na mé doporučení a byl bych sám proti sobě, kdybych je klamal. Proto nechci, aby někdo můj příběh vnímal jako přehnaný, vymyšlený, nebo zkreslený. Chtěl bych jen lidem, kteří budou spolupráci s panem Chlupem zvažovat sdělit, že nejen příběh psů, u kterých si myslíte že jsou nezvladatelní a potřebuji jistý druh převýchovy, mají u pana Chlupa patřičné místo. Ale mohou existovat i situace podobné té moji, kdy pes je zdánlivě dokonalý, ale Vy můžete být v situaci, kdy si nebudete vědět rady. Pak rozhodně doporučuji obrátit se na pana Chlupa. Po společném rozhovoru velmi brzy zjistíte, že každý problém je možné řešit a když se k tomu přidá oboustranný zájem, výsledek je na dosah.

Jiří H.

(video, jak spolupracovala fenka s panem Chlupem po 10 dnech pobytu u něj)